Pokušení - jak s ním bojovat a vítězit…
Pokušení se nevyhýbá ani svatým. Právě naopak. Lze nad ním však vítězit. Svatý farář arský Jan Maria Vianney (1786–1859) vedl desetitisíce lidí, kteří za ním přicházeli do jeho farnosti, k tomu, aby s pokušením bojovali. A ukazoval jim cesty, jak nad ním vítězit. Boj s pokušením byl častým tématem jeho kázání. Byla to kázání jako břitva... Tak otevřeně by si to dnes asi málokterý kazatel dovolil říct... Jsou však nesena láskou k těm, ke kterým se obrací. Ta je patrná i po sto padesáti letech. Některá jeho kázání se dodnes zachovala.
Text, který otiskujeme, je dokončením jeho kázání o pokušení z předcházejícího vydání časopisu Milujte se!. Posledně byla řeč o užitečnosti pokušení. Nyní nás povzbudí k jejich přemáhání.
Kdo je nejvíc pokoušen?
Zeptáte se mě, kdo nejvíce zakouší pokušení. Snad alkoholici nebo ti, kdo proklínají, nebo lidé nečistí, kteří se noří do každého svinstva? Snad lakomec, který každým možným způsobem chce zbohatnout? Ne! Těmito lidmi satan pohrdá. U nich se jen zajímá, jak dlouho je udržet při životě, aby svým příkladem mohli ještě více duší stáhnout do pekla. Kdyby například ten starý nemrava zemřel dříve, kdyby se ztratil z tohoto světa před patnácti či dvaceti lety, pak by nesvedl tamto děvče, neuvrhl by je do bahna neřesti. Nepohoršil by také toho mladíka, který možná až do smrti bude setrvávat v hříchu. Kdyby satan nalákal zloděje k častějším krádežím, určitě by skončil na šibenici a nenaučil by druhé krást a loupit. A kdyby satan tamtoho člověka nalákal k opíjení se bez přestávky, pak by se už dávno upil. Ale tím, že se mu život prodlužoval, naučil ještě další vymetat hospody. Kdyby zlý duch v nějaké rvačce připravil o život tohoto chlapíka nebo tamtoho chasníka, nebylo by potupeno tolik jiných lidí. Sv. Augustin učí, že ďábel takovými hříšníky pohrdá a jakoby po nich plive. A kdo tedy zakouší nejsilnější pokušení? Jsou to ti, kteří nejhorlivěji usilují o záchranu své duše. Na ně číhají celá vojska pekelných duchů.
Ďáblové kolem sv. Františka
Sv. František z Assisi přebýval se svými spolubratry v malých domcích, vybudovaných ze síťoviny a třtiny na širém poli. Někteří jeho bratři podstupovali život plný odříkavých umrtvování. Jednou jeden z nich spatřil pohledem duše celou legii pekelných duchů, kteří se radili, jak by tyto ctnostné a bohabojné bratry svedli. Jeden z těch zlých duchů se ozval: „Ti mniši jsou vybaveni pěknou ctností pokory. Zapřeli sami sebe a cele se oddali Bohu. Mají rozvážného představeného, a proto není možné je překonat. Počkejme, až zemře, a potom sem nataháme lidi bez povolání, kteří mezi ně uvedou neshody, a tím nad nimi zvítězíme.“ Když potom onen bratr přišel do města, spatřil tam opět zlého ducha, který v tu dobu, místo aby pokoušel obyvatele, sám a nečinně seděl u brány. Zeptal se tedy mnich svého anděla strážného: „Proč se na řeholníky vyřítily tisíce pekelných duchů a na svedení celého města byl poslán pouze jeden ďábel, který i tak jen sedí a fláká se?“ Anděl mu na to odpověděl, že světští lidé nepotřebují pokušení, protože se sami potácí v hříších. Řeholníci mimo pokušení ďábla stále konají dobré skutky.
Ďáblovy záchytné body
Prvním místem, kde se ďábel zastavuje u osoby, která začíná sloužit Pánu Bohu, je obava před lidskými ohledy. Proto se člověk se svými dobrými skutky skrývá a stydí se za ně, protože si říká: „Co by tomu lidé řekli, kdyby se dověděli, že jsem se polepšil?“ Ale jestliže ďábel nemůže nic dokázat skrze strach před lidskými ohledy, pak vzbudí v takovéto osobě velký úlek a stálé podezření, že její zpovědi jsou špatné, že kněz pravdivě nezná stav její duše, že jí nepomůže žádné pokání, že i tak bude zavržena, že lepší je skončit to všechno, než žít ve stálém strachu a umrtvování.
Velký paradox
Opravdu – když je člověk v hříších a zlozvycích, necítí ani nepozoruje v sobě žádná pokušení, ale když chce změnit svůj život, řítí se na něj celé peklo. Poslechněte, co říká sv. Augustin: „Zlý duch připomíná strážníka, který má pod zámkem mnoho vězňů. Drží spokojeně klíče v dlani, protože si je jistý, že vězňové mu neutečou. Ďábel také nevěnuje pozornost hříšníkovi, který nepřemýšlí o nápravě. Opatří jen pevnější pouta a neztrácí čas novými pokušeními. Nechá na pokoji náruživce – přirozeně, zda-li pak bezbožník může mít nějaký pokoj – co nejsvědomitěji před nimi skrývá stav jejich duše a teprve v hodině smrti jim v hrozných barvách ukáže před očima hříchy, které nadělali, aby je tím přivedl k zoufalství. Úplně jinak však peklo postupuje s lidmi, kteří chtějí změnit svůj život a oddat se výlučně Bohu.“ Augustin to dobře znal z vlastní zkušenosti. Jak dlouho žil nemorálně, tak dlouho nevěděl, co je to pokušení. Byl celkem spokojený. Když se však odvrátil od zlého ducha, musel s ním celých pět let vést válku, hořce plakal a dělal tvrdé pokání. Zde jsou slova tohoto velkého učitele církve: „Cítil jsem se jak vězeň přikovaný řetězy. Jednoho dne jsem zvítězil a už ráno jsem ležel špinavý na zemi. Ta krvavá a urputná válka se táhla přes pět let. Konečně, s pomocí Boží, jsem nepřítele úplně překonal.“
Zkušenost sv. Jeronýma
Zadívejme se ještě na sv. Jeronýma, který opustil Řím, odešel do Svaté země a tam žil v jeskyni životem pokání. Satan, který věděl, že Jeroným skrze svůj příklad a bohulibý život vyrve z jeho spárů mnoho obětí, to nemohl snést. Použil tedy strašná pokušení, aby ho překonal. V jednom ze svých listů sv. Jeroným popisuje, jak těžký boj musel vést se zlým duchem: „Drahý příteli,“ píše, „chci se s tebou podělit o utrpení, která na mě posílá zlý duch. V této rozlehlé poušti, spálené od nesnesitelného žáru slunce, se ke mně vracejí rozkoše a příjemnosti Říma. Ve dne i v noci vylévám potoky slz, má duše je plná smutku a hoře. Skrývám se na nejnedostupnějších místech, bojuji s pokušeními a oplakávám své hříchy. Moje tělo je bez podoby, oblečené v ostrou žínici. Mé lůžko je holá země a můj pokrm, dokonce i v nemoci, kořínky a voda. Vedle těchto podmínek mě dráždí vzpomínky na nízké tělesné rozkoše, jimiž je Řím protkán. Můj duch přebývá ještě v těch podmínkách, v nichž jsem tolikrát urazil dobrého Boha. Na této poušti uprostřed ponurých skal, kde za druhy mám škorpióny a divoká zvířata, mé tělo již napolo mrtvé upadá do nečistých žádostí. Zlý duch se ještě osměluje stavět mi před oči neřestné příjemnosti. Umírám zděšením ze samotné myšlenky na pokušení, cítím se pokořeně. Využívám všechny prostředky proti smyslnosti, abych neztratil Boha. Klekám na zem před Ukřižovaným, skrápím slzami tento znak vykoupení. A když už nemohu plakat, beru do rukou kameny, biji se jimi do prsou, až krev vystříkne ústy. Prosím o milosrdenství, aby se Pán nade mnou slitoval. Jak neutěšený je můj stav, jak velké je moje trápení – a to proto, že horoucně prahnu po tom, abych se líbil Bohu a jen Jeho miloval. Velmi mě zmrtvuje myšlenka, že bych mohl podlehnout pokušení a urazit Boha. Pomáhej mi svými modlitbami, drahý příteli, abych účinněji odpíral ďáblu, který mě chce uvrhnout do věčné záhuby.“
Nebýt pokoušen nevěstí nic dobrého...
Hleďme, jakým zkouškám vystavil Bůh své svaté. Pravděpodobně je to s námi zlé, když už na nás pekelný duch nezuří, dokonce jsme jeho přáteli. Zanechává nás ve falešném uspokojení, dovoluje nám spát s uchlácholením, že už nic nepotřebujeme, že jsme se už dost namodlili, i almužny jsme dali a nenadělali jsme tolik zlého, co jiní. Např. náruživého alkoholika, který je základem, na kterém se podporují nejrůznější putyky, jakoby nic netrápí. Takový stav je u lidí, kteří se už dostali do situace, že jsou dávno ve vlastnictví satana. Zlý duch jim zvláště nepřipomíná dřívější život – aby se jim totiž neotevřely oči a neuviděli propast, která jim hrozí. Čeká jen na okamžik jejich smrti, aby mohl sebrat své oběti do pekel. Dobrý a o své spasení usilující křesťan vidí všude nebezpečí. Nejednou se bojí otevřít oči, aby neupadl do pokušení; proto se často modlí a umrtvuje. Ale starý hříšník, který se už přes dvacet let válí v bahně neřestných skutků, má samozřejmě právo říkat, že nezakouší pokušení. Příteli! Takový stav tě musí naplnit hrůzou. Kdo má opovážlivost tvrdit, že nepociťuje pokušení, jakoby tvrdil, že ďábla už nemá, nebo že ďábel už úplně ztratil moc nad křesťany. Přidávám vám slova sv. Řehoře: „To proto nezakoušíte pokušení, že zlí duchové jsou vašimi přáteli, vůdci a pastýři. Dovolují vám trávit spokojený život a teprve při skonání vás uvrhnou do propasti.“ A sv. Augustin praví, že nejstrašnějším pokušením je nezakoušet pokušení.
To se obvykle stává lidem odmítaným, kteří opustili Boha, a vydaným napospas vášním. Pokušení nás upevňují v pokoře a vedou nás k důvěře v Boha.
Chceš osvobodit od pokušení?
K jednomu poustevníkovi, kterého pronásledovala ďábelská pokušení, se obrátil jeho představený s otázkou: „Příteli, chceš, abych prosil Boha, aby tě osvobodil od pokušení?“ Ten odvětil: „Ne, můj otče. Nebezpečí mi připomíná přítomnost Boží a vede mě k modlitbě o milost vítězství.“ Je pravda, že pokušení je ponižující a pokořující, ale časem přináší úrodu. Jeden svatý muž byl dlouhý čas znepokojován ďáblem a bál se, že zůstane zavržený. Tehdy ho Bůh potěšil a dal mu poznat, že v onom čase vnitřního nepokoje nasbíral pro sebe nejvíce zásluh. Je tedy třeba děkovat Bohu, že nám dává příležitost k vedení mužného boje a k dobytí vítězství. Pokušení přestanou až teprve se smrtí. Zlý duch se nikdy neunaví. Pojďme tedy na radu za apoštolem Petrem: „Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou!“ (1 Petr 5,8–9).
Bděte a modlete se!
A Ježíš Kristus nám říká: „Bděte A modlete se, abyste nepřišli do pokušení.“ (Mt 26,41). Žádný věk, žádné postavení či místo není osvobozeno od pokušení. Marie Egyptská více než 19 let bojovala se zlým duchem, sv. Pavel s ním bojoval od chvíle svého obrácení až do konce svého života. Sv. Augustin přirovnává ďábla k velkému psovi, který je přivázaný, štěká a dělá mnoho rámusu, ale kousnout může pouze ty, kteří se k němu nebezpečně přiblíží. Sv. Makarius díky své velké pokoře porazil pekelníka, i když ten se nejednou na něho obořil, když na sebe bral viditelnou postavu. Pro zlého ducha je nejhroznější ctnost pokory. Proto se sv. Antonín v čase pokušení hodně pokořoval a volal k Bohu: „Bože můj, měj slitování se mnou, velkým hříšníkem.“ Po této pokorné modlitbě ďábel obyčejně okamžitě utekl. Připomínám ještě jednou, že zlý duch se zaměřuje především na ty, kteří se horlivě starají o spásu své duše. Kassián vypráví, že jeden mladý poustevník, na kterého doléhala prudká pokušení zlého ducha, se vypravil pro radu k jistému starci, žijícímu také na poušti, ale jinak nezkušenému. Stařec se na něj rozkřikl a začal pochybovat, zda má mladík povolání k tomuto způsobu života. Mládenec se už chtěl vrátit do světa s tím, že ztratil naději na záchranu duše. Až bohulibý opat Apolonius ho uklidnil a připravil k boji, a zároveň napomenul nemoudrého staříka, který svým počínáním málem dohnal mladíka na scestí.
Příležitosti k boji s pokušením
Příležitost k boji s pokušením máme vždy, protože nás často napadají nečisté, závistivé nebo mstivé myšlenky. Jindy opět přicházejí nemoci, pomluvy, křivdy, ztráta majetku, smrt milovaných osob. Zároveň nás tato zklamání směřují proti prozřetelnosti Boží. A kolik se nám v srdci objevuje prázdných, samolibých či pyšných myšlenek! Jak je nám milé, když se lidé odporoučejí do našich modliteb, anebo jak ochotně si připomínáme, co dobrého jsme udělali pro druhé. Prosme tedy Pána Boha při ranní modlitbě, abychom mohli rozpoznat pokušení, která na nás dolehnou, a abychom se jim hned postavili na odpor. Následujme svaté, kteří tak účinně bojovali s pokušením. Svatí Bernard, Martinián a Tomáš Akvinský překonali nejdotěrnější pokušení nečistoty. Svatí Benedikt a František z Assisi se nejednou vrhli do trní, aby překonali ducha nečistoty.
Bojuj až do konce
Bojujme až do samé smrti, protože až teprve se smrtí ustanou útoky pekla. Utíkejme se v modlitbě k Bohu – obracejme se k němu rychle a s velkou důvěrou. Vyhýbejme se nebezpečným příležitostem, majíce na paměti, že zlí andělé při první takové zkoušce ztratili Boha. Buďme pokorní, pamatujme na to, že Boží láska nás může vždy podržet. Šťastný, kdo ve chvíli smrti bude moci opakovat po sv. Pavlovi, že dobře bojoval a zvítězil, a proto očekává věnec, který mu Bůh dá. Amen.
Jan Maria Vianney