Základní otázky
Základní otázky
Co je svátost smíření?
Svátost smíření je především osobním setkáním Se vzkříšeným Kristem. To má společné se zbývajícími šesti svátostmi Církve. Jde o svátost uzdravující, ve které Ježíš Kristus prostřednictvím biskupa nebo zplnomocněného kněze odpouští hříchy, kterých Se věřící dopustil po křtu. Předpokladem je, že jich kajícník upřímně lituje, vyzná se z nich, a má opravdovou vůli se polepšit a vykonat uložené pokání.
Jiné názvy pro tuto svátost jsou: svatá zpověď, svátost pokání, svátost odpuštění, svátost obrácení.
Jaké jsou duchovní účinky svátosti smíření?
Duchovní účinky svátosti smíření jsou:
1. Dokonalé odpuštění všech litovaných hříchů – tj. navrácení či rozmnožení posvěcující milosti, jednota a přátelství s Bohem.
2. Smíření s Církví zahrnující i Boží pomoc pro obnovení hříchem zraněných mezilidských vztahů.
3. Částečné prominutí časných trestů za nespravedlnosti, které byly způsobené již odpuštěnými hříchy (částečné odpustky).
4. Udělení pomáhající milosti pro oblasti, v kterých je kajícník křehký, aby mohl při budoucích pokušeních lépe obstát.
Je svátost smíření třeba?
Svátost smíření je ke spasení třeba, protože je po křtu jediným řádným způsobem, kterým lze od Boha dosáhnout odpuštění těžkých hříchů.
Co je těžký hřích?
Těžký hřích je úplně vědomé a svobodné překročení mravního zákona ve vážné věci. Nazývá se též hříchem smrtelným, protože zbavuje lidskou duši posvěcující milosti (tj. účasti na Božím životě), ničí přátelství s Bohem a tak způsobuje duchovní smrt s hrozbou věčného zavržení.
Jak pečlivě zpytovat svědomí?
Na zpytování svědomí si máme vyhradit dostatek času; přitom je třeba se vyvarovat krajností: na jedné straně povrchnosti a lehkovážnosti a na druhé straně přehnané úzkostlivosti.
Kdy může kajícník přijmout Boží odpuštění?
Jen tehdy, když hříchu opravdu lituje.
V čem spočívá opravdová lítost?
Opravdová lítost je úkon svobodné vůle, kterým odmom hřích jako zlo odporující Boží lásce a lásce k bližnímu, a zároveň si pevně umiňuji v tomto hříchu již nepokračovat. S opravdovou lítostí je spojena i ochota přijmout uložené pokání.
Je nutné se vyzpovídat ze všech hříchů?
Ve svátosti smíření je třeba vyznat všechny těžké hříchy, také pokud jde o četnost a druh (přitěžující okolnosti). Kdo by úmyslně zatajil nějaký těžký hřích, nepřijímá platně rozhřešení a Boží odpuštění, a zůstává tak i po svaté zpovědi v duchovní smrti. Pokud jde o lehké hříchy, není povinnost vyznat je všechny. Všech je však třeba opravdu litovat, aby mohly být odpuštěny.
Co má dělat ten, kdo se bez vlastní viny z nějakého těžkého hříchu nevyzpovídal?
Kdo zapomene nějaký těžký hřích vyznat, nebo si ho uvědomí až dodatečně, vyzná ho při nejbližší další svaté zpovědi; nejlépe před svatým přijímáním, ale není to nezbytné, neboť původní svatá zpověď była platná.
Co má zvážit, kdo by se styděl upřímně Se vyzpovídat?
Kdo by se styděl upřímně se vyzpovídat, má zvážit:
• nestyděl jsem se hřešit před Bohem, který všechno vidí;
• je lépe hříchy zpovědníkovi ve skrytu vyznat, než v hříchu nepokojně žít a ohrožovat tak svou věčnou spásu;
• zpovědník je pod těžkým hříchem a trestem exkomunikace vázán mlčenlivostí, má povinnost raději podstoupit mučednickou smrt než Porwit zpovědní tajemství;
• svátost smíření je darem nekonečného Božího milosrdenství a Pán nás s láskou vyhlíží a čeká na naše obrácení, aby nás mohl učinit šťastnými.
Může Pán odpustit těžký hřích i jinak než ve svátosti smíření?
Kajícník se může setkat s Božím odpuštěním těžkého hříchu i mimo svátost smíření. Nutnou podmínkou je zde dokonalá nadpřirozená lítost, tj. naprosté odvrhnutí hříchu z těch nejvyšších pohnutek – že zradil a zranil Boží nevýslovnou lásku. Je to však způsob mimořádný. Může se uplatnit, když je těžko dostupný zpovědník. I pak zůstává kajícníkovi povinnost uvést tento hřích při nejbližší svaté zpovědi. Jiná mimořádná možnost odpuštění těžkých hříchů je ve svátosti pomazání nemocných, pokud nemocný již není schopen je vyznat.
V čem spočívá opravdové předsevzetí?
Opravdové předsevzetí zahrnuje následující rozhodnutí:
1. Vyvarovat se alespoň všech těžkých hříchů a každé dobrovolné blízké příležitosti k nim.
2. Statečně vzdorovat zlým náklonnostem a pokušením s využitím nadpřirozených i přirozených prostředků (modlitba, svaté přijímání, život v Boží přítomnosti, pracovitost, přátelskost, četba dobrých knih, aktivní odpočinek, atp.).
3. Odpustit nepřátelům a všem, kdo ublížili.
4. Vrátit cizí věc, napravit dané pohoršení a způsobenou škodu.
5. Je-li třeba, omluvit se a učinit krok ke smíření.
6. Konat všechny své povinnosti.
7. Dát si konkrétní splnitelný úkol, na kterém budu pracovat do příští svaté zpovědi.
Může kněz odmítnout udělit rozhřešení?
Kněz, který při svátosti smíření zastupuje milosrdného Pána, musí vždy udělit rozhřešení, s výjimkou následujících případů:
1. Kajícník nevyzná ani jeden hřích – pak není co odpouštět.
2. Zpovědník zjistí, že u těžkého hříchu schází opravdová lítost (spojená s rozhodnutím nadále již v hříchu nepokračovat).
3. Vyznaný těžký hřích má takovou závažnost, že je spojen s církevním trestem, který z hříšníka nemůže sejmout zpovídající kněz, ale nějaká vyšší církevní autorita. V tom případě má kněz povinnost poradit nebo sám zprostředkovat budoucí sejmutí církevního trestu.
Jak často je třeba se zpovídat?
Církevní přikázání říká alespoň jednou za rok. Pokud někdo zhřeší těžce, neměl by svátost smíření odkládat, ale vyzpovídat se co nejdříve. Církev doporučuje častější svatou zpověď (např. jednou za měsíc), neboť skrze tuto svátost nás Pán Ježíš vede k dokonalosti.
Konkrétní doba pro další svátost smíření je na svobodném uvážení kajícníka, případně po poradě se zpovědníkem.