Křest dospělého
Ti, kdo chtějí vstoupit na cestu ke křtu, musi začet KATECHUMENAT: čas připravy a uvedení do křesťanského života.
Katechumeni jsou uváděni do křesťanského života postupně uprostřed společenství věřících. Společenství věřících, má veliký a nezastupitelný význam. Pokřtění mají jít katechumenům příkladem, mají spolu s nimi obnovovat své obrácení, mají společně prohlubovat hloubku velikonočního tajemství. A to není málo.
Na této cestě čekají každého katechumena určité stupně.
První stupeň je obrácení k Bohu, člověk projeví přání stát se křesťanem a je církví přijat za katechumena. Začíná období, ve kterém je katechumen připravován vhodnou katechezí. Velice důležitý je obřad „přijetí do katechumenátu“. Tímto obřadem Bůh dává svou milost, jejich touha se stává zřejmou a církev jim naznačuje jejich přijetí.
Od této chvíle tedy katechumeni, které už církev objímá svou láskou a péčí, jsou s ní spojeni a patří do Kristovy rodiny; vždyť církev je živí Božím slovem a při liturgii se za ně modlí.
Na druhém stupni katechumen, který pokročil ve své víře, je připuštěn k hlubší a bezprostřednější přípravě na přijetí svátostí. Stává se čekatelem křtu. Toto období splývá s postní čtyřicetidenní přípravou na Velikonoce. Je to období očišťování a zasvěcování do křesťanské praxe.
V postním období probíhá intenzivnější příprava duše čekatele křtu. Směřuje k očistě srdce, k pokání, k hlubšímu poznání Krista Spasitele. Toho se dosahuje různými obřady:
Skrutinia, neboli zkoušky, jsou zaměřena k osvobození od hříchu a ďábla a posilují v Kristu. Při nich se má objevit to, co je v srdci katechumena slabé, nemocné a nepravé, aby se to mohlo uzdravit.
Dalšími obřady v postní době je předávání pokladů víry, tj. Vyznání víry a Otčenáš.
Na třetím stupni se přijetím svátostí křtu stává křesťanem. Stava se to na Bílou sobotu, během Velikonoční Vigilie.
Po křtu, během velikonoční doby, probíhá další úsek a to období mystagoie (z řečtiny: uvádět do tajemství), doba doprovázení novokřtěnce, který má novou zkušenost se svátostným životem a životem v křesťanském společenství.
Okamžik křtu však není cílem, spíše počátkem plného života z víry.
Katechumenát má trvat alespoň rok, aby každý měl dost času ke sžívání se s církví (což nemusí být vždy jednoduché), k životu z modlitby, k prohloubení své víry a ke zrání svého rozhodnutí stát se křesťanem.