Jak probíhá svátost smíření?
Slavení svátosti smíření obsahuje tyto části:
1. Zpytování svědomí
Přípravou ke svaté zpovědi je zpytování svědomí. Kajícník může začít modlitbou k Duchu Svatému. Pak se snaží s jeho pomocí uvědomit hříchy, kterých se dopustil od poslední svátosti smíření. Vodítkem k tomu mu mohou být dvě novozákonní přikázání
lásky, osmero blahoslavenství (Mt 5,3-12), teologální a kardinální ctnosti (víra, naděje, láska, rozumnost, spravedlnost, statečnost a umírněnost), desatero Božích přikázání a sedm hlavních hříchů (pýcha, závist, nenávist, lakomství, smilstvo, nestřídmost a lenost).
Není na překážku si hříchy vypsat na papír – nikdy však nezapomeňme na to, že jde především o postoj našeho srdce a ne o dokonalý výčet našich hříchů a nedokonalostí.
2. Lítost
Pro svatou zpověď je nejdůležitější vzbudit nadpřirozenou lítost. Ta může být buď nedokonalá – lituji ze strachu z trestů, které na sebe svými hříchy svolávám. Vhodnější však je lítost dokonalá – z lásky. Lituji, protože si uvědomuji, jak moc mě má Bůh rád, co vše pro mě Pán Ježíš vytrpěl a obětoval a tím víc mě mrzí, že ho svými hříchy urážím.
Pozor: Do svaté zpovědi nepatří sebelítost – já chudák, jak teď budu před tím knězem vypadat apod.
2. Předsevzetí
Ještě dříve než kajícník přistoupí ke svátosti smíření, sám si stanovuje předsevzetí. Mělo by se jednat o něco konkrétního a zároveň splnitelného – vždy však jen jedno. Předsevzetí by nemělo být ani moc široké: polepším se ve všem – je totiž předem jasné, že je to nesplnitelné; ani neurčité: trochu se polepším...
Je vhodné, aby se předsevzetí týkalo úsilí o konkrétní ctnost, která by mohla napomoci k překonání sklonu k jednomu z častěji vyznávaných hříchů. Nebo se může zaměřit i na boj s některým hříchem. Je dobré si dávat opakovaně stejné předsevzetí tak dlouho, dokud není úplně zvládnuto, a pak teprve další. Pokud kajícník denně na tomto předsevzetí pracuje, nastává u něj zřetelný posun k dobrému. A co teprve kdyby důsledně každý rok plně zvládl jedno předsevzetí...
4. Vlastní svatá zpověď
Samotná svatá zpověď začíná v přítomnosti zpovědníka znamením velkého kříže. Zpovědník pak může kajícníka povzbudit k upřímnému vyznání vin. Kajícník se nejprve stručně představí (stav, věk počet dětí, popř. zaměstnání) a potom začne těmito nebo
podobnými slovy: „Naposledy jsem byl u svátosti smíření před ... (uvede dobu). Vyznávám se Všemohoucímu Bohu a vám, otče, že jsem se za tu dobu dopustil těchto hříchů: …“ (vyzná stručně a jasně své hříchy, v případě těžkých i počet a závažné okolnosti).
Vyznání ukončí vyjádřením opravdové lítosti např. slovy: „Těchto a všech hříchů upřímně lituji a vynasnažím se je nedělat.“
Zpovědník může položit kajícníkovi otázky k upřesnění, na které kajícník po pravdě odpovídá. Kajícník se zas může zpovědníka zeptat, má-li nějakou nejasnost. Zpovědník dává případné ponaučení a ukládá pokání (např. modlitba, almužna, nějaký kající skutek
nebo skutek blíženské lásky). Je potřeba, aby dal kajícník najevo, že uloženému pokání rozumí a že ho vykoná.
Na základě opravdové lítosti a přijatého pokání zpovědník uděluje kajícníkovi rozhřešení, které končí podstatnými slovy: „Uděluji vám (ti) rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Kajícník při tom dělá znamení kříže a odpoví: „Amen“, a vděčně
přijímá Ježíšovo odpuštění, které očišťuje jeho duši, zbavuje pout, hojí rány a posiluje v dobrém.
Po rozhřešení obvykle následuje dialog díkučinění. Zpovědník říká: „Chvalte Hospodina, neboť je dobrý“ a kajícník odpovídá: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Zpovědník pak propouští kajícníka zpravidla slovy: „Pán vám (ti) odpustil hříchy. Jděte ( jdi) v pokoji.“
Kajícník odpoví: „Bohu díky“.
5. Pokání
Kajícník poctivě splní uložené pokání a případně přidá i ještě něco navíc.
Je též vhodné vlastním způsobem vzdát Bohu díky za přijatou milost, poprosit o pomoc při plnění opravdového předsevzetí.