Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příprava na křest

28. 11. 2010

 

Křest je začátek křesťanského života, kdy se poprvé setkáváme s Kristem tváří v tvář, chvíle, během které se nám předává semeno víry, o které máme pečovat, aby z něho vyrostl strom přinášející dobré ovoce. Je to osvobození od hříchu a znovuzrození pro život v Duchu. Křtem jsme přijati do společenství církve a je nám otevřena brána k ostatním svátostem.

Boží lid, to je církev, která předává a živí víru přijatou od apoštolů. Proto je jejím nejpřednějším úkolem příprava křtu a křesťanská výchova. Službou církve volá Duch Svatý dospělé k evangeliu a děti jsou v její víře křtěny a vychovávány. Mnoho tedy záleží na tom, aby už v přípravě na křest pomáhali kněžím i jáhnům katecheti i jiní laici. Rovněž je velmi vhodné, aby při udělování křtu byl Boží lid činně zastoupen nejen kmotry, rodiči a příbuznými, nýbrž i přáteli, známými a pokud možno i zástupci místního společenství věřících. To umožní vyjádřit společenství víry i společnou radost nad tím, že nově pokřtění se stali novými údy církve.

  • Křtem docházíme odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů, stáváme se Božími dětmi, Ježíšovými bratry a sestrami, a navíc jsme začleněni do církve - Kristova těla.
  • Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu, a je branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem.
  • Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; Jsme přivtěleni k církvi, a stáváme se účastníky jejího poslání
  • Ve křtu platí, co řekl Kristus: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen". (Mk 16,16)

  

KŘEST DÍTĚTE

A. příprava rodičů

Před udělením křtu záleží hodně na tom, aby se rodiče vědomě připravovali na udělení této svátosti, vedeni vlastní vírou i s pomocí svých přátel a ostatních členů společenství. Rodiče dítěte mají totiž při udělování křtu opravdu důležité poslání. Především mají slyšet vážná připomenutí kněze a podílet se na společné modlitbě ostatních přítomných věřících. Kromě toho však sami vykonávají při udílení křtu tyto služby:

a) Veřejně žádají o křest dítěte

b) Po knězi i oni žehnají dítě na čele znamením kříže

c) Zříkají se satana a vyznávají víru

d) Přinášejí dítě ke křestnímu prameni (především matka)

e) Drží rozžatou svíci

f) Dostávají požehnání, které je zvlášť určeno matce a otci

Nemůže-li některý z nich učinit vyznání víry (např. nekatolík), může mlčet. Žádá se však, aby při žádosti o křest dítěte dal záruku nebo alespoň souhlas, aby dítě bylo vychováno ve víře, kterou přijalo při křtu. Po křtu jsou rodiče vázáni z vděčnosti Bohu i z věrnosti k úkolu, který přijali, přivádět dítě k poznání Boha, jehož adoptivním synem se stalo. Rovněž mají dítě připravovat k biřmování a k přijímání. V tomto poslání jim má opět farář přiměřeně pomáhat.

B. kmotr

Podle starobylého zvyku církve nemá být dospělý křtěn bez kmotra. Kmotrem může být ten, kdo je pokřtěný, přijal svátost biřmování, přijal svaté přijímání a vede život odpovídající víře a převzatému kmotrovství. Měl by se podílet alespoň na závěrečné přípravě na křest a potom podporovat svého kmotřence k vytrvalosti ve víře v křesťanském životě. Také při křtu dítěte má být kmotr. Zastupuje duchovně rozmnoženou rodinu dítěte a zastupuje i církev jako matku. Je-li potřeba, má pomáhat rodičům, aby dítě dospělo k vyznávání víry slovem i životem.

C. podmínky pro křest dítěte

  • alespoň jeden z rodičů musí být pokřtěný v církvi římskokatolické
  • stáří dítěte – 0 až 7 - je možný křest dítěte na základě víry rodičů
  • nad 7 let - dítě by se mělo účastnit hodin náboženství, které ho připraví na křest
  • doklady:- vyplněný tiskopis „křestní zápis" (k vyzvednutí na faře)
  • kopie rodného listu dítěte
  • příprava - termín lze dohodnout s knězem – trvá minimálně pět setkání
  • datum křtu - po domluvě s knězem
  • kmotr - musí být pokřtěný v církvi římskokatolické a žádoucí je, aby též měl i svátost biřmování

 

 KŘEST DOSPĚLÝCH

 Ti, kdo chtějí vstoupit na cestu ke křtu, musi začít KATECHUMENÁT - čas přípravy a uvedení do křesťanského života.

Katechumeni jsou uváděni do křesťanského života postupně uprostřed společenství věřících. Společenství věřících má veliký a nezastupitelný význam. Pokřtění mají jít katechumenům příkladem, mají spolu s nimi obnovovat své obrácení, mají společně prohlubovat hloubku velikonočního tajemství. A to není málo.

Na této cestě čekají každého katechumena určité stupně.

První stupeň je obrácení k Bohu, člověk projeví přání stát se křesťanem a je církví přijat za katechumena. Začíná období, ve kterém je katechumen připravován vhodnou katechezí. Velice důležitý je obřad „přijetí do katechumenátu“. Tímto obřadem Bůh dává svou milost, jejich touha se stává zřejmou a církev jim naznačuje jejich přijetí.
Od této chvíle tedy katechumeni, které už církev objímá svou láskou a péčí, jsou s ní spojeni a patří do Kristovy rodiny; vždyť církev je živí Božím slovem a při liturgii se za ně modlí.

Na druhém stupni katechumen, který pokročil ve své víře, je připuštěn k hlubší a bezprostřednější přípravě na přijetí svátostí. Stává se čekatelem křtu. Toto období splývá s postní čtyřicetidenní přípravou na Velikonoce. Je to období očišťování a zasvěcování do křesťanské praxe.

V postním období probíhá intenzivnější příprava duše čekatele křtu. Směřuje k očistě srdce, k pokání, k hlubšímu poznání Krista Spasitele. Toho se dosahuje různými obřady:
Skrutinia, neboli zkoušky, jsou zaměřena k osvobození od hříchu a ďábla a posilují v Kristu.
Při nich se má objevit to, co je v srdci katechumena slabé, nemocné a nepravé, aby se to mohlo uzdravit.

Dalšími obřady v postní době je předávání pokladů víry, tj. Vyznání víry a Otčenáš.
Na třetím stupni se přijetím svátostí křtu stává křesťanem. Stává se to na Bílou sobotu, během Velikonoční Vigilie.

Po křtu, během velikonoční doby, probíhá další úsek a to období mystagoie (z řečtiny: uvádět do tajemství), doba doprovázení novokřtěnce, který má novou zkušenost se svátostným životem a životem v křesťanském společenství.

Okamžik křtu však není cílem, spíše počátkem plného života z víry.

Katechumenát má trvat alespoň rok, aby každý měl dost času ke sžívání se s církví (což nemusí být vždy jednoduché), k životu z modlitby, k prohloubení své víry a ke zrání svého rozhodnutí stát se křesťanem.