Requiem ve Šluknově
Giuseppe Verdi - Requiem
tato závažná a věhlasná skladba zazněla 28. září 2012 ve šluknovském kostele v podání Mladých brněnských symfoniků a moravských pěveckých sborů Lumír a Virtuosi di Mikulov a Vilémovského chrámového sboru.
Projekt nese název Krok ke smíření a zahrnuje celkem šest koncertů, a to v Terezíně, Brně, Mikulově a nyní o svatováclavském víkendu uskutečněné koncerty ve Šluknově, v Görlitz a v Bautzen.
Projekt připomíná uvedení Verdiho Requiem během druhé světové války v Terezíně samotnými židovskými vězni. Byl to počin, který nabídl krásný zážitek během velmi chmurné doby. Koncerty v česko-německém příhraničí mají být krokem k česko-německému smíření s pozadím odsunu německého obyvatelstva.
Další informace:
Stránky projektu: krokkesmireni.weebly.com/
Článek o koncertu v Terezíně: www.farnostpoustevna.estranky.cz/clanky/co-bylo/vilemovsky-chramovy-sbor-koncertoval-v-terezine.html
POSTŘEHY Z CENTRA DĚNÍ
V pátek 28. září bylo možné vidět ve Šluknově před kostelem nezvykle mnoho černobíle oblečených lidí s červenými doplňky. Konečně tu totiž byl ten víkend, na který jsem se těšila už od začátku června. Po skoro čtvrt roce jsem znovu uviděla ty samé tváře, uslyšela tu samou hudbu a užila si ty samé chvíle jako 3. června v Terezíně. Byla první zkouška na třídenní koncertní turné v rámci projektu “Krok ke smíření”.
Musela jsem konstatovat, že i když jsem byla na zkouškách poněkud nervózní a nešťastná z toho, že se mi to už stačilo z hlavy vykouřit, tak hned po prvních taktech mi všechno naskočilo a při úžasném dirigování pana Krejčího mi to šlo vlastně úplně samo. Pauzu před koncertem jsem skoro celou vyplnila čekáním ve frontě na toalety s velmi příjemnými kolegyněmi z brněnských sborů a pak jen sledovala kostel pomalu se plnící lidmi, známými i neznámými a byla úplně užaslá, kolik lidí si přišlo koncert poslechnout. Tolik lidí jsem ve Šluknově v kostele ještě neviděla. Pokud jste vy, kteří to právě čtete, byli také pozornými posluchači, moc vám za tu nádhernou atmosféru děkuji. Jak ve Šluknově, tak i v ostatních kostelích bylo po doznění posledních taktů Libera me hrobové ticho, jako kdyby lidi vůbec nechtěli odejít, nebo to v nich tak dlouho doznívalo. Nevím, bohužel koncertů bylo tak málo, a byl to tak velký zážitek i pro nás zpěváky, že jsem si nedovolila ani jeden koncert prožít jako divák v lavici. Ale jsem za to ráda.
Jak už jsem psala, koncerty byli tři. Jeden ve Šluknově, druhý v Görlitz a poslední v Budyšíně. Na každém bylo něco zvláštního a něco jiného. Ve Šluknově jsem se hlavně seznamovala s dirigováním pana Krejčího a taky se rozhlížela po známých tvářích a po výrazech, které ty tváře měly. V Görlitz jsem měla dobrý výhled na orchestr, takže jakmile jsem nemusela zpívat, vychutnala jsem si každou notičku kterou ti hudebníci (někteří byli jen o málo starší než já) zahráli. A v Budyšíně jsem viděla sólisty, když seděli i když zpívali. Mohla jsem tedy i sledovat jejich reakce na právě odzpívané sólo. Navíc, koncert v Budyšíně byl už hodně uvolněný, všichni si užívali poslední chvíle tohoto koncertu naplno a bylo to vidět i na panu dirigentovi. Ten mě svou mimikou tak dobře naladil a donutil mě často i k zadržování smíchu (což bylo celkem složité, když jsme právě zpívali nějakou vážnou část), že prostě nešlo si koncert neužít. I když byl každý z koncertů něčím jiný, byl zase něčím stejný. A to úžasným výkonem sólistů. Ale nenadchl mě jen jejich zpěv! Tak pohodářské lidi, kteří i přesto že vědí, že jste jen nějaká poblázněná puberťačka, které se tolik líbil jejich zpěv, že se donutila i k přehnaně “fanynkovskému” jednání, jsem už hodně, hodně dlouho nepotkala. Jsou naprosto uvolnění a dokážou vás rozesmát a pobavit. A ten jejich zpěv byl famózní. Oni byli všechno to, co bych si přála ve zpěvu dokázat. No prostě úžasní lidé.
Tak to bylo něco málo z mých pocitů po odzpívání tak nádherného díla jako je Verdiho Requiem s tak úžasnými lidmi, se kterými mi bylo umožněno to zpívat. Děkuji
Bětka Petrášová
2. října 2012