Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Svaté rodiny

29. 12. 2019

Mt 2,13-15.19-23
Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil.“ Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli.“ Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: „Bude nazýván Nazaretský.“

 

Slavíme dnes svátek Svaté rodiny. Už ten název nás ale může lehce odradit. Vždyť je to rodina, se kterou se ta moje nemůže ani vzdáleně srovnávat. Ona byla svatá, a jak to občas vypadá u nás doma, všichni dobře víme. Jenomže Svatá rodina nebyla nehybná, neustále se modlící a bez problémů. Naopak. Měla takové obtíže, kterým většina dnešních rodin nemusí vůbec čelit.
Tak především byli všichni bezpochyby v ohrožení života. Jejich dítě Ježíš měl být zabit, jen co se narodil, a při jeho ochraně by nejspíš zahynuli i Josef s Marií. Na příkaz Hospodinova anděla museli opustit svůj domov a usadit se v cizí zemi. Začít úplně od začátku. Bez příbuzných, bez přátel, bez střechy nad hlavou. Bylo to těžké, ale protože poslechli a svůj život si ohledně Božího příkazu neulehčili, zachránili se.
Když se podíváme do života nazaretské rodiny, musí nám být jasné, že i o Boha je třeba se v našem životě starat. Důvod byl zcela prostý – aby malý Ježíš zůstal naživu a mohl růst.
Pokud již nějakou dobu žijeme ve víře, moc dobře si uvědomujeme, kolik nejrůznějších „Herodů“ usiluje o život Krista v našem srdci. Ten Zlý se pokouší získat znovu svou ztracenou moc a vládu, kterou nad námi měl dříve. Nelze ho porazit, je třeba utéct. V našich srdcích nás Bůh nabádá, stejně jako promluvil k Josefovi ve snu, abychom utíkali před vlivy, které v nás zabíjejí společenství s Kristem.
Josef tehdy vstal a šel. Byla noc, byl rozespalý, unavený, vidina daleké cesty ho snad drtila. Poušť, horko, žízeň. Jenže bylo třeba zachránit Marii a především Dítě. Veškeré potíže spojené se záchranou Krista nebyly ničím oproti tomu, kdyby jim byl vzat.
Nevím, jestli si dostatečně uvědomujeme, že naše situace je nachlup stejná jako tehdy v Betlémě. Rozdíl je pouze v tom, že Kristus neleží v jeslích, ale přebývá v našem srdci. I nepřítel je stejný a dobře ví, co použít, abychom Betlém neopustili. Nedejme se ukolébat, že zítra je taky den. Je třeba vyrazit na cestu. Ještě dnes.